|
|
Porovnání vývoje české a polské baletní scény v letech 1945 - 1970
Felcan Rajlová, Lucie ; Pešek, Jiří (vedoucí práce) ; Kocian, Jiří (oponent) ; Daněk, Petr (oponent)
Předložená disertační práce se noří do fascinujícího světa baletu, jednoho z nejvýraznějších a nejfantastičtějších uměleckých oborů. Její primární zaměření spočívá v analýze a komparaci vývoje české a polské baletní scény v časovém rozmezí let 1945 až 1970, s cílem osvětlit určité klíčové fáze a otázky, např. emancipace a uznání baletu jako specifické umělecké disciplíny. Disertační práce se také soustředí na profesní dráhu baletních tanečníků, zkoumá výhody a nevýhody spojené s touto kariérou, včetně finančního ohodnocení. Práce je rozdělena do sedmi klíčových kapitol (hodnocení pramenů, metodologická část, pět tematických kapitol), doplněných o úvod, závěr, seznamy a přílohy. V rámci první kapitoly je kladen důraz na významné změny v meziválečném období, které jsou považovány za esenciální pro porozumění vývoje poválečné baletní scény v Československu a Polsku. Kapitola se rovněž věnuje i osobnostem, jejichž odkaz měl vliv na následující generace baletních umělců. Samostatná část je věnována tanečnímu vzdělávání na třech úrovních, zkoumajíc příčiny a důsledky rozdílností s potenciálním vlivem na budoucí vývoj. Tato část je těsně propojena s další sekcí zaměřenou na expanzi baletu na stálých divadelních scénách, poválečný vývoj a 50. léta. Zde rovněž představuji významné poválečné baletní...
|
|
|
Scénografie Jiřího Trnky v Národním divadle
Vöröšová, Markéta ; Just, Vladimír (vedoucí práce) ; Topolová, Barbara (oponent)
Jiří Trnka (1912 - 1969) patří bezesporu k nejvýznačnějším českým výtvarníkům 20. století. Zasloužil se o to nejen kvůli světovým úspěchům v oblasti animovaného filmu, ale i nehynoucímu věhlasu ilustrátorské tvorby. Jeho umělecké aktivity se široce rozprostíraly - byl také malířem, grafikem, sochařem, loutkářem a scénografem. Ve všech vyjmenovaných disciplínách dosáhl obdivuhodných výsledků. Od začátku 40. let se začal věnovat divadelní scénografii, když spolupracuje s Národním divadlem. Vytvořil tu celkem 13 výprav, v kterých se projevil jeho osobitý talent. Trnka dokázal spolu s režiséry Jiřím Frejkou a Karlem Dostalem v Národním divadle vytvořit nezapomenutelné inscenace. V práci jsem zdokumentovala a vyložila Trnkovu scénografickou práci v kontextu Národního divadla za doby okupace. A závěru jsem popsala jeho charakteristický styl. KLÍČOVÁ SLOVA Jiří Trnka, Jiří Frejka, Karel Dostal, Národní divadlo, Dřevěné divadlo, scénografie, scénické výtvarnictví, jevištní výtvarnictví, výprava, kostýmy, rekvizity, dekorace, 40. léta, scénický návrh, výtvarník, scénické poznámky, animovaný film.
|
|
|
Národní divadlo v éře normalizace
Volfová, Viktorie ; Kudlová, Klára (vedoucí práce) ; Šmíd, Marek (oponent)
Cílem diplomové práce je představit fungování Národního divadla v Praze pod ideologickým dohledem vládnoucí komunistické strany v letech 1968-1989. Zahrnuté kapitoly se snaží podat ucelený obraz o kulturní politice v době tzv. normalizace. V těchto podmínkách vykazovalo svou činnost i Národní divadlo. První část práce se zabývá společensko-historickým kontextem a vybranými událostmi, které ovlivnily další politický vývoj v zemi. Vstup vojsk Varšavské smlouvy na území Československa přiměl změnit dosavadní poměry, upevnila se moc i cenzura. Druhá část práce se proto věnuje popisu československého kulturního státního aparátu, jednotlivých institucí a jejich činnosti ve vymezeném období. Odpovídá na to, jak stát reguloval kulturu a jaká cenzurní nařízení vešla v platnost. Ve třetí části obecně představuje, jaký vliv měla změna politické situace po roce 1968 na divadelní scénu. Čtvrtá, stěžejní část práce se zaměřuje přímo na Národní divadlo, neorientuje se jenom na dramatické a inscenační směřování, ale i na jeho vybrané osobnosti. Na tuto část přímo navazuje případová studie obsahující rozhovor s herečkou Taťjanou Medveckou, která v Národním divadle působí od roku 1975. Klíčová slova cenzura, činohra, divadlo, komunismus, kultura, Národní divadlo, normalizace
|
|
|
Poetika vybraných dramat Krejčovy éry Národního divadla
Fuksová, Johana ; Smrčka, Jiří (vedoucí práce) ; Kubíček, Tomáš (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá motivem všedního dne, který se dostal v druhé polovině padesátých let minulého století do popředí zájmu běžných lidí, ale také spisovatelů, básníků a dramatiků. Konkrétně zkoumá míru důležitosti motivu všedního dne v dramatech, jež byla napsána pro Národní divadlo v období, kdy zde působil Otomar Krejča a jeho "dramaturgická dílna". Pro typologickou analýzu bylo vybráno pět her, jejichž premiéra se uskutečnila na půdě Tylova divadla v letech 1958-1963, a to Srpnová neděle a Křišťálová noc Františka Hrubína, Jejich den Josefa Topola, Zápas s andělem Františka Pavlíčka a Majitelé klíčů Milana Kundery. Cílem práce je pomocí této analýzy určit, zda je motiv všedního dne právě tím, co vymezuje poetiku původních dramat, která byla napsána pro Národní divadlo. KLÍČOVÁ SLOVA motiv všedního dne, Otomar Krejča, František Hrubín, Milan Kundera, Josef Topol, František Pavlíček, drama, Národní divadlo
|
|
|
Podcast Národního divadla
Šedinová, Michaela ; Lovaš, Karol (vedoucí práce) ; Čeňková, Jana (oponent)
Tato bakalářská práce se věnuje podcastu Národního divadla, který začal vycházet v 2020. Je jedním z podcastů, které vznikly v reakci na opatření proti šíření pandemie covidu Národní divadlo v době uzavření divadel hledalo nové cesty ke svým divákům - a ve spolupráci dcast, ve kterém se divákům představuje v nové perspektivě. Vznikl tak formát, který - do velké míry vizuální - divadelní umění převádí do média, které má k Výsledný kvalitní narativní podcast je příkladem počínající českém prostředí Praktická část práce je zpracována formou "podcastu o podcastu" - rozhovorech hovoří tvůrci podcastu Národního divadla o jeho vzniku, vysvětlují jeho cíle, výzvy, přínosy. V anketě odpovídají diváci Národního divadla ázku, zda znají a poslouchají podcast Národního divadla. Jedním z cílů této práce je zařadit podcast Národního divadla do širšího kontextu - praktické části slouží rozhovor mediálním expertem teoretické části je to definování podcastingu z různých pohledů, shrnutí jeho historie a vývoje. Teoretická část také nabízí možná rozdělení typů podcastů, věnuje se vlivu pandemie covidu 19 na podcasting a možným scénářům budoucnosti tohoto média.
|
|
| |
|
|
"Živý obraz" a jeho praxe v českém prostředí 2. poloviny 19. století
Daňková, Lucie ; Prahl, Roman (vedoucí práce) ; Rakušanová, Marie (oponent)
Práce se věnuje fenoménu takzvaných živých obrazů, mezinárodně často známých pod francouzským překladem slovního spojení - tableaux vivants (v singuláru tableau vivant). Jde o typ divadelního představení a parateatrální žánr, předváděný aktéry v kostýmech, kteří na krátkou dobu strnule drží určitou pozici tak, aby se celá scéna podobala uměleckému dílu - již podle názvu nejčastěji obraz. Jako předlohy pro kompozici scény byly vybírány známé malby (dobové obecenstvo se pak bavilo jejich poznáváním a iluzí "oživlého" obrazu, kterou na něj inscenace působila), ale i sochy; někdy byly výjevy navrhovány zcela nově, například v případě takzvané apoteózy (živého obrazu určeného k oslavení určité osobnosti), či různých alegorií, v českém prostředí často s vlasteneckým podtextem. Živý obraz měl tedy mnoho podob, a také řadu nejrůznějších funkcí - zábavní, estetickou, sdělovací, či například reprezentační, související zejména se šlechtickými rody a u nás velmi výrazně s organizací Sokol. Pozornost je zaměřena na "zlatý věk" živých obrazů, tedy 19. století, a to konkrétně na jeho druhou polovinu v kontextu českého prostředí. Rozdělení do kapitol ovšem typologicky reflektuje celoevropsky realizované druhy tableaux, o kterých je vždy pojednáno nejprve obecně s uvedením reprezentativních příkladů ze světa, a...
|
|
|
Česká dramatická tvorba dvacátých let dvacátého století
Nezvalová, Barbora ; Mocná, Dagmar (vedoucí práce) ; Smrčka, Jiří (oponent)
Práce se zaměřuje na českou dramatickou tvorbu dvacátých let dvacátého století. Konkrétně na repertoár Národního divadla tohoto období. V prvních kapitolách práce je stručně nastíněna situace dramatu ve dvacátých letech 20. století. V následujících kapitolách jsou z repertoáru Národního divadla vyexcerpována pouze dramata českých autorů, která ve dvacátých letech rovněž vznikla, s vynecháním dramat bratří Čapků. Z takto zúženého výčtu her jsou vytvořeny tři tematické dvojice her pro následnou analýzu a komparaci. Jádro práce tvoří analýza a komparace zvolených dvojic úspěšných a neúspěšných her. Přičemž se jedná o hry z domácí produkce uvedené v repertoáru Národního divadla. Konkrétně jde o produkci, která byla v porovnání s dramaty bratří Čápků vnímána jak průměrná. Každá z dvojic je doplněna kritikami a recenzemi dobového tisku. Na základě této komparace dvou tematicky podobných her, a to vždy hry úspěšné a neúspěšné, nastiňuje práce, co bylo pravděpodobným důvodem úspěchu, či neúspěchu jednotlivých her a co bylo populární mezi diváky dramatu této doby, jaké byly dobové trendy a vkus tehdejšího průměrného návštěvníka Národního divadla. KLÍČOVÁ SLOVA drama, divadlo, dvacátá léta 20. století, Národní divadlo, komparace, Plukovník Švec, Revoluce, Velbloud uchem jehly, Širočina, Je veliká láska na...
|
|
|
Vliv politických režimů a ideologií na balet Národního divadla v Praze ve 20. století
Routková, Kateřina ; Čechura, Jaroslav (vedoucí práce) ; Doležalová, Eva (oponent)
Diplomová práce se zabývá vlivem politických režimů a ideologií na balet Národního divadla v Praze. Období bádání je vytyčeno divadelní sezónou 1923/1924, kdy do funkce choreografa a baletního mistra baletu Národního divadla nastoupil Remislav Remislavský až po sezónu 1989/1990, kdy se vedení souboru ujal Vlastimil Harapes. Důraz je kladen na dvě stěžejní období, a to na 2. světovou válku a vládu komunistické strany po roce 1948. Zkoumanými osobami jsou především šéfové baletní složky, jako např. Jelizaveta Nikolská, Joe Jenčík, Saša Machov nebo Jiří Němeček st. a další, ale i sólisté baletu a repertoár souboru. Práce shrnuje vývoj baletu Národního divadla v rámci politických změn ve 20. století.
|
|
|
Pražská baletní scéna a její hlavní představitelé ve 2. polovině 20. století.
Rajlová, Lucie ; Krátká, Lenka (vedoucí práce) ; Vaněk, Miroslav (oponent)
Diplomová práce se zabývá pražskou baletní scénou a jejími významnými představiteli v období 2. poloviny 20. století. Studie si klade za cíl v komplexnější podobě shrnout dosud nezpracované téma, jež má velký potenciál pro další bádání. Snahou bylo zachytit osudy několika významných osobností baletní scény, a to z oblasti taneční, choreografické a pedagogické. Dále autorka mapuje vybrané historické události, které jak z pohledu divadelních, tak z pohledu dějinných mezníků, baletní scénu citelně ovlivnily. Zvolená problematika byla řešena pomocí literární rešerše tematicky zaměřené literatury a zpracováním archivních dokumentů. V rámci výzkumu byla aplikována také metoda orální historie. Přínosem této práce je nejen stručné zmapování pražské baletní scény, profese baletního umělce/umělkyně se všemi klady a zápory, ale především připomenutí osobností, jež se do historie tohoto umění ní nezapomenutelně zapsaly.
|
host ::
RSS.